Navigace

Obsah

První světová válka

 

Relativně poklidný život obce přerušila první světová válka připravující se v zákulisí tehdejšími mocnostmi již několik let.

Většina mužů obce se tak proti vlastní vůli, avšak bez protestu, stala součástí do té doby největší válečné tragédie lidstva. Z dnešního pohledu nebly našim předkům známy příčiny války a přesto, že válka na základě tehdejšího stupně informovanosti byla všeobecně očekávána, většina obyvatel ji brala jako nutné zlo. Malá část obyvatelstva brala válku jako boží trest.

Vojenské nasazení vojáků bylo na všech frontách tj. Srbsku, Itálii, Francii a v Rusku. První padlí a zranění nenechali na sebe dlouho čekat.

Od roku 1915 se začalo rapidně zhoršovat zatěžování obyvatelstva rekvizicemi potravin a domácího zvířectva. Rekvizice v obci nebyly tak kruté jako v okolí díky tomu, že obec odevzdala na válečné půjčky z rozpočtu postupně 45000 korun a díky starostovi Škrhákovi, který dobře vycházel s rekvizičními komisemi, což ho však příšlo na osobní nepřiměřené výdaje a výlohy.

Úřady vymáhaly tzv. „Válečné půjčky obyvatelstva“, které občané dávali z různých důvodů. Byly případy, že válečná půjčka byla poskytnuta pod nátlakem úřadů, nebo za vyreklamování z války, či z rodinných důvodů s vidinou vysokého úroku. Nutno dodat, že z válečných půjček nakonec aktéři nic neměli a o všechno přišli. Vysoké částky na válečné půjčky z naší obce měly i dopad na mírné rekvizice v posledních dvou letech války.

Stinnou stránkou tohoto období byla nejen bída hmotná a skomírající kultura, ale i aféra udavačská. Jako všude i v naší obci byli jednotlivci proti Rakousku, ale museli to skrývat i před vlastními občany. Učitelé a někteří občané, se starostou Škrhákem v čele, měli důvěrné informace o zahraničním odboji a o činnosti Mafie. Tyto zprávy jim předával zvěrolékař Zatloukal provádějící rekvizice dobytka v obci. Skupina se scházela v hostinci pana Fr. Němce v kroužku považujícím se za národní a pokrokový, kde si vyměňovala informace.

V roce 1916 byli udáni řídící učitel Březina, učitel Potůček, starosta Škrhák a občan Martin Konrád pro velezradné řeči. Vyšetřující úředník Ruml, také díky svědkům, kteří obvinění nepotvrdili, případ odložil a tak jmenovaní unikli hrozivým následkům možná i trestu smrti. Udavač nebyl nikdy zjištěn.

Obec se přes veškeré těžkosti snažila vyrovnat s kritickou situací a hospodařila v rámci možností. Např. koncem roku 1914 Rolnicko-mlékařské družstvo splatilo své veškeré dluhy. V roce 1915 odkoupila obec domek č. 46 na odklizení.

Poslední rok války vzrůstalo dezertérství a muži utíkali k tzv. Zeleným kádrům tj. vojákům, ukrývajícím se v okolních lesích a čekajících na konec války.

Utrpení v obji na frontách si stěží dovedeme představit a několik pamětníků do nedávných dob žijících nerado na toto hrozné období vzpomínalo.

Připomínkou nám a budoucím generacím je 33 jmen na památníku obětí 1. světové války. Jmen občanů naší obce, kteří položili vesměs mladé a krásné životy pro zájmy cizích a mocných na úkor svých rodin, přátel a milovaných lidí.

Každá smrt je trágédií. Mnozí z nich však bojovali a obětovali životy v legiích, které byly silným argumentem pro vznik Československé republiky v roce 1918 a ukončení 300leté poroby Českého národa.

Proto i dnes budiž čest jejich památce.

Autor: Jindřich Buchlovský

Čerpáno z novin obecního zastupitelstva v Archlebově ARCHLEBSKÝ ŽIVOT, číslo 2, ročník 4